Poslední zápis v blogu Jirky Vejražky mi připomněl, že jsem se zde zapomněl zmínit o anglických hospodách. Jsou jako konečně v každé zemi poměrně specifické.

Nechci teď porovnávat kvalitu piva - na to nejsem dost velký pivař a doma zbaběle piju většinou jen Plzeň v blahé naději, že tou nemůžu nic zkazit a nikdo mi to nemůže vytknout. Jde mi spíše o neskutečné a pro našince těžko představitelné zásobení druhy piva.

Vyhráli jsme s Dánskem na Euru 2004 a jsme v semifinále. Super.

Angličané jsou fotbalumilovný národ. Fotbal patří spolu s kriketem a ragby mezi jediné sporty, které berou vážně. Protože už ale na Euru sami vypadli po zápase s Portugalskem, tak nemůžou fandit vlastním. To by pro anglický průmysl (zejména zábavní a pivovarnický) byla opravdu pohroma. Je třeba najít operativně náhradu, aby hostinští prodali nakoupené hektolitry piva, rozhlasové a televizní stanice prodaly reklamy na nasmlouvaný vysílací čas, výrobci speciálních pivních lahví s etiketami a logem Euro 2004 prodali navyráběné tisíce kusů těchto nádob a fanoušci, aby si pak mohli nalít hlavy oním navařeným pivem, vymýt je přívalem reklamy z televize a nakonec si je rozbít navzájem originálními Euro 2004 lahvemi.