Bonzovat se nemá, ale hlásit se to musí ... aneb nepíšu žádnou novinku, ale pokud jde o počasí, začínám si připadat jak v uměle vytvářené realitě zkoušející mé duševní zdraví.

Zvraty jsou rychlejší než děcko po prvním curry a asi stejně předvídatelné.

Jak u nadpis napovídá, mám chuť si zase po nějaké době postěžovat. O víkendu jsme s pár kamarády vyrazili na takovou hezkou jarní projížďku na kolech na východ od Prahy, směr Průhonice, Popovice, Sázava. Výlet se v principu velmi vydařil.

Kola šlapala, hospůdky občerstvovaly a sluníčko svítilo. Sem tam bylo trochu mokro, tak jsme byli zacákaní, ale to ke kolu na jaře patří. Konečně oteplení trvá jen pár dní, a tak se dalo počítat s tím, že cesty budou místy trochu blátivé a mokré, ale těžko se už dalo počítat s tím, že budou na několika místech celé stovky metrů rozorané do hloubky 20 cm od kopyt koní.

Já chápu, že si koňáci také rádi zajezdí na svých miláčcích a že jarem podmáčené cestě to krapet pocuchá fasádu - ono se konečně zas tolik nestane, až to uschne, tak se to rozdrolí a bude to zase normální polňačka.

Někdo by jim ale mohl nadělit trochu rozumu, aby cestu neorali v celé čtyřmetrové šířce a ještě s přilehlým pásem pole.

Věřím, že i na několika koních jde projet po jedné půlce cesty a nechat tak ještě kus schůdný pro pěší nebo nás cyklisty.