Člověk vždy rád ví, s kým má tu čest a kdo že mu to vykládá nějaká moudra. Spolehlivost či erudice zdroje totiž může třeba rozhodovat o tom, zda se vrátíte z cesty, o které jste si přečetli pěkné povídání, v jednom kuse nebo naopak jako studijmí materiál pro mediky.

Pro ty z Vás kdo budou číst tyhle stránky a chtějí si udělat představu, kdo je to krmí informacemi, je tu představení autorů fotek a textů zde umístněných...

Lenka - aka: "Suchánek"

Takže věk se u dam neprozrazuje. Přezdívku dostala proto, že se občas podobá stejnojmennému herci, což se hodí, když potřebujete pobavit ;-). K jejím zájmům patří sport, kamarádky a občas i já.

Pokud jde o cestování, kterému se soudě podle těchto stránek věnuje často, je jí vlastní zřejmě odjakživa. Pokud jde o focení, o kterém je zde taktéž dostatek dokladů, k tomu jsem jí donutil já. Byl to ve své době jediný způsob, jak být pohromadě, když se věnuji tomuhle koníčku. Nijak dramaticky to nežere, ale fotky dělá většinou dost dobrý (ješitnost mi brání říct, že lepší než já).

Pokud to bude chtít nějak doplnit, tak to jistě doplní - časem.

Chcete-li Lence napsat, tak zkuste tenhle Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Jindra - aka: "Henry"

Pokud jde o osobní zájmy, tak na prvých místech teď figuruje focení a sporty (podle toho, jaké mému zvolna trouchnivějícímu tělu povolí v ten který čas lékař - aktuálně hlavně cyklistika).

Pokud jde o focení, tak má cesta k pokusům o zachycení prchavého byla trochu zvláštní, ale čím víc poslouchám podobně postižené, tak zas ne tak moc.

Jako klukovi mě táta vrazil do ruky starou Prakticu Super TL, kterou jsem skoro neunesl a měl příliš malé prsty na to, abych ji mohl rozumně ovládat a vysvětlil mi základy práce s foťákem, co je to clona, co je to čas a jak se zakládá film. Zapomněl jsem to ještě než jsem stihl vyjít ze dveří.

Podruhé jsem se s foťákem potkal když mi bylo odhadem tak 12. Táta mi svěřil dědův tehdy převratný poloautomatický Olympus. Ne že by si myslel, že s ním něco vyfotím, ale protože se mu s tím nechtělo táhnout. Rozběhl jsem se radostí, upadl, fláknul foťákem o zem a tím se mi opět na nějakou chvíli přerušila jinak slibná platonická kariéra fotografa.

Potřetí jsem se k focení přiblížil, když jsem dostal k narozkám první foťák - automat, Olympus. Nebyl špatný, ale jistě chápete, že mě tohle focení příliš nerozvibrovalo.

Konečně nastala ta správná chvíle, když jsem šel na vojnu. Byl jsem přidělen někam na ministerstvo, kde jsem v teplé kanceláři se stanovenou pracovní dobou řešil právní průšvihy ministerstva a chodil do důstojnické jídelny na gáblík, spát jsem chodil domů. Prostě vojna jako řemen. No a jak jsem se tam trochu nudil (ne že by měli málo průšvihů, spíš nebylo moc motivace se přetrhnout), tak jsem jednoho dne našel nějaký časopis o focení. Vzpoměl jsem si, že se ještě doma někde válí ta Praktika a rozhodl se ji otestovat. Fungovala, jenže jak jsem fotil dál, tak mi najednou nestačila, a kupoval jsem si stále zajímavější hračky, až jsem skončil u krásného starého přístroje Linhof Technika 70 snímající výměnnými objektivy na formát 6x9.

Bohužel jsem sice byl s tímto aparátem schopen zachytit snímky s úžasnými polotóny a nevídanou ostrostí, ale rychlost (vlastně její opak) obsluhy mě diskvalifikovala z jakýcjhiliv společných výletů a akcí, protože jsem nesnesl pohled na výraz souputníků ve chvíli, kdy jsem se jal rozkládat tento aparát, což byl spíš obřad než akce.

Jako kompromis mezi rychlostí a kvalitou u mě proto na nějakou dobu zakotvil krásný švédský přístroj Hasselblad 501CM fotící na čtvercový střední formát 6x6 cm.

O zvětšováku, temné komoře, a hodinách frustrace i radostí v ní se tu nebudu raději rozpovídávat.

Pracuji převážně s černobílým materiálem - tím úspěšně člením diváky svých prací na ty, kterým se to prostě nelíbí a na ty , kteří to považují za příliš depresivní. Ukázky toho co dělám můžete najít i zde v galerii. Nutno poznamenat že onu kvalitu, kvůli které se tahám s potvorami uvedenými výše na zmenšených fotečkách na internetu těžko naleznete.

Pokud je o kolo, tak v tom jsem relativně nevinně.

Nutno ale přiznat, že mě chytlo a jezdí ma něm již po několik sezón rád - silnicím se sice vyhýbám, ale o to více jako doma se cítím na lesních a polních cestách a stezkách.

No a tohle vše se pokouším nějak zkombinovat s rodinou, respektive dělat to tak, abych si užil hlavně Kubíka a Lenky.

Chcete-li mi napsat, tak zkuste tenhle Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript