Stavba - tak trochu na přeskáčku

studie - pohled z jihu

Protože to začíná vypadat na celkem zajímavý příbeh, který jak doufám jednou budu s pobaveným výrazem pročítat se sklenkou nějakého hřejivého nápoje, říkal jsem si, že si tu zkusím postupně zapisovat svoje dojmy a zážitky z naší anabáze spojené se stavbou chaloupky v Roprachticích.


No, asi bych se měl opravit. Spousta lidí když viděla studie se malinko zarazila - ne že by se jim návrhy nelíbily - většinou jsme zaznamenali upřímný a snad nelíčený zájem a sympatie, ale prakticky všichni si postěžovali, že čekali "chaloupku", o které jsme s Lenkou mluvili a ne moderní stavbu.

Takže rovnou na úvod. Zadání bylo vytvořit něco, co se velikostí základním tvarem a materiály hodí na místo uvažované stavby (podhorská otevřená ves u Jizerských hor), ale co si nebude zbytečně hrát na nějaké romantizování a opakování stereotypů horských chalup a prostě bude postavená současnými postupy, se současným komfortem a dispozicí.

Dlouho před tím, než jsme začali stavět jsme nápad oťukávali, převalovali v hlavách, přežvýkávali při různých příležitostech a prověřovali v debatách s leckým, kdo se namanul. To, kam bychom charakter domku směřovali postupně klouzalo mezi různými variantami a jejich kombinacemi, kdy ve hře byla stará roubenka, poloroubenka, současný zděný domek na způsob chalupy apod. Postupně ale převážila myslím sympatická úvaha o tom, do jaké míry byly tvar a vzhled "klasických" chalup ovlivněny technologiemi a možnostmi doby jejich vzniku.

studie - pohled ze severovýchodu

Odpověď je na snadě. Tehdejší stavitelé by se asi také raději koukali větším oknem na krajinu kolem, kdyby jen to okno nebyl příliš drahý luxus a kdyby jen to šlo s tím větším oknem vytopit.

Takže proč dnes urputně trvat na malých roztomilých a dělených okýnkách a kládách na fasádě a dobrovolně se tím omezovat ve funkčnosti bydlení? Za nás jsme si odhlasovali, že k tomu není důvod.

Dál už šlo jen o to, abychom zase nevytvořili něco, co je v daném místě hmotou, objemem nebo kompozicí nepatřičné a nevhodné, něco, co by vypadalo na daném místě nabubřele nebo zpupně.

A tady začíná cesta k architektům, což už je další kapitola.