Jak Kubík vyhlížel humor

Kuba zase vyváděl jak urvaný ze řetězu. Celkem fofrem ale už před časem pochopil, že když něco dělá pro pobavení ostatních, snadněji mu pak projde nějaká ta lumpárna. Protože lumpárny dělá skoro pořád, tak se naučil každou bejkovinu komentovat slovy "tati slandu dělám".

Když byl v ráži do té míry, že pomalu přestával vnímat naše pokusy o nějaké pokyny, tak jsem pro zdůraznění vážnosti už spíš jen pro sebe, ale o to vážněji se zasmušilým obličejem poznamenal, že nejspíš brzy dostane na zadek a že ho pak asi přejde ten humor.

Kubík (který do té chvíle vypadal, že absolutně nevnímá a je zabrán do "dělání slandy") se v ten moment opravdu zarazil (že by úspěch? říkám si), zapřemýšlel a pak se s dramaticky vážným obličejem zeptal: "...tati, kdy pšijde ten humol..." zřejmě aby věděl, zda se na něj už má začít těšit.

Nejprve mě tím absolutně vyvedl z konceptu, neb logika a syntaxe dotazu byla natolik vzdálená dimenzi, ve které obvykle o použitých slovech uvažujeme, že mi chvíli trvalo, než jsem se v dotazu zorientoval. Navzdory mé snaze tvářit se vážně mě vzápětí proti mé vůli rozesmála neobvyklá představa "...kráčejícího humoru...".

Mihnutí se úsměvu Kubíkovi neušlo - pochopil, že jsem jen neobratně blafoval no a výchovný pokus byl tím pádem zas jako obvykle ten tam.

...zase...