První krůčky Kubíka !!!

Kubíkovi první krůčky

Tak hlásím, že je to tady. Kubík najednou chodí. Ti z Vás, kdo měli možnost ho poslední dobou vidět, tak budou souhlasit, že již nějakou dobu slušně experimentoval s těžištěm, kladem nohou, správným náklonem těla vzhledem k rychlosti pohybu, nedůvěrou k volnému prostoru, pohledem na svět ze 77 cm výšky a dalšími parametry chůze. Jen se mu obvykle nedařilo to ohlídat všechno najednou.

Tahle oťukávací fáze byla pro nezůčastněného pozorovatele zajímavá tím, že prakticky nebylo možné pozorovat nějaký definovatelný pokrok. Ještě tuto neděli se "chůze" omezovala víceméně na puštění se jednoho pevného bodu a "přepadnutí" za pomoci několika rychlých pohybů nohou k druhému pevnému bodu.

A najednou včera radikální změna.

Z neděle na pondělí se Kubík zřejmě dobře vyspal, řekl si, že experimentu bylo dost a prostě začal chodit. A tím nemyslím nějaké prodlužování vzdáleností "přepadu", které bych v otcovské pýše překlasifikoval na "chození". Myslím tím to, že se sebere a jde kam chce, zastaví se kde chce, otočí, vrátí se, zkrátka dle momentálního rozmaru a omezen jen pozavíranými dveřmi bytu, u kterých naštěstí ještě nedosáhne na kliku.

Náš byt tím dostal úplně nový zvuk - místo "šoupy šoup" Kubíkových kolen se nyní bytem ozývá neustálé capkání někoho, kdo se definitivně postavil na dvě nohy, a to na ty svoje a má tak k dispozici dvě uvolněné končetiny navíc na spoustu dalších blbin - nejlépe vyklízení vyšších zásuvek, sklízení povrchů stolů, almar a manipulaci s čímkoliv dalším ponechaným do výšky cca 80 cm nad zemí ;-)

Je to úžasný vidět tenhle přerod lezce v chodce během jedné noci. U Kubíka to bylo jednou pro vždy ze 17.2 na 18.2. 2008. Přeji mu mnoho milionů dalších kroků v životě.

P.S. Až přijdu na to jak, tak článek okořením nějakými fotkami.