Kubík v terénu

Tak Vám nevím.... po rozchození se Kubíka, o kterém jsem zde slovem i obrazem referoval nedávno, jsem si sliboval, že pomalu končí období přenášení a převážení potomka a představoval jsem si jásavou budoucnost, ve které Kubík nadšený nově objevenými možnostmi pohybu přesunuje vlastními silami sebe a nejlépe i svou bagáž a kočárek a já jej jen hrdě kontroluji a určuji směr pokyny dávanými z houpací sítě nebo přinejhorším důstojně stoje opodál.

Začínám mít ale nepříjemný pocit, že tahle vize bude mít své trhliny.


V neděli jsme s Lenkou a mrňousem zašli na Hamr - někteří to tam budou znát - takový hezký rybníček v Záběhlicích s kachnama, labutěma, cestičkou dokola, hladovejma kaprama, dětským hřištěm, narvanou hospodou a polovinou obyvatel Prahy jásajících v téměř jarním slunci okolo. Poprvé jsme vyletnili i Kubíka - kočár byl přestavěn do sportovní varianty (tj. s výhledem pasažéra vpřed a nikoliv jako doposud jen nudně nahoru), Kubík dostal nové, na kolenou od lezení ještě neprošoupané, gatě, aby nedělal v neděli ostudu a hlavně nové boty na surovce - odznak příslušnosti k Homo Sapiens Sapiens (žádné šméčka - byly made in Czech Republic).

U Hamráku jsem se ujistili, že je na nás upoutána dostatečně pozornost davu a hrdě poprvé vypustili Kubíka na nohy mimo hladký povrch dlažby v bytě. Kubík se rozhlédl, zahlédl holuba, který se tam producíroval a se zvoláním "tooooo..." se za ním rozeběhl - tedy dal do pohybu tělo, kterému ale nohy neuvyklé na hrbolatý terén rozbitého chodníku a hrubého asfaltu dlouho nestačily. Tak letěl k zemi ... též poprvé venku.

Musím uznat, že mu to velké vrásky nedělalo, ale my jsme začali uvažovat, zda namísto nových kalhot neměl dostat nové rukavice, nejlépe plechové.

Kubík byl pravda u vytržení, ale bohužel nás potřeboval neustále okolo jako záchranou četu, která se ho snažila uchránit před pády do některých pro mimino nebezpečných míst, jako jsou strouhy, rybníky a potoky, kola bicyklů a tlamy psů. Namísto nedávného důstojného přenášení relativně kompatního mimča v náruči jsme tak nepředpokládaně strávili den hrbíc se v předklonu, což nám naše záda alespoň tejden neprominou.

Tak nevím, zda Kubík v kočáře nebyl nakonec pohodlnější ;-)