Skotsko 2004 - den 9. - Dějství poslední - byl jsem krutý

Ráno snídáme báječnou skotskou snídani, což je to samé co anglická snídaně, jen se jí od Glasgow severněji říká skotská. Balíme se již s tím, že večer odlétáme a startujeme.

Naše první zastávka je destilérka (palírna zní nějak moc hrubě pro to, co jsme viděli) - tedy spíš destilérečka - je to ta úplně nejmenší v celém širém Skotsku, jmenuje se Edradour a dělají tam báječnou whisky. Tedy to v této chvíli ještě nevíme. Je kousíček od Blair Athollu, u města Piltochry.

Skotsko 2004 - den 8. - Začátek poslední cesty

Ráno konečně prší. Proč konečně? Už jsme začali mít pocit, že ve Skotsku snad nezmokneme. Dnes máme v plánu jet do Inverness a pak už zamířit na jih do Edinburgu a Glasgow, tedy vlastně domů.

Kvůli dešti vynecháváme původně plánovanou cestu okolo severněji položeného Loch Carron a vydáváme se na východ, kde opět projíždíme okolo hradu Eilean Donan - jeho tmavá silueta je tentokrát v dešťové cloně hezky oddělena od kopců za ní - pro ČB fotku skoro ideál a doklad toho, že i špatné počasí může být někdy lepší než dobré. ;-) Takže vybíhám z auta a déšť nedéšť, stavím stativ a exponuji. Bohužel mi tam courají lidé a tak moknu déle, než bych chtěl, ale i tak je mi celkem fajn. Zima není a v autě snad pak trochu oschnu. Jenže v autě tuším nudící se spolupasažéry, a tak se snažím to neprotahovat. Navíc mám i pod deštníkem za tu půlhodinu promočený celý foťák. Ne že by to mechanické Linhofce nějak funkčně vadilo, ale stejně ho budu muset nechat někde uschnout. Nakonec lidé chvilku nechodí, já exponuji a běžím se schovat do auta a omluvit za neplánované zdržení.

Skotsko 2004 - den 7. - Okolo Skye cestička

V noci začal dramaticky foukat vítr. Stan naštěstí vydržel a ráno alespoň nelétá ten otravný hmyz, co nás večer vyděsil. Balíme, sprchujeme se, snídáme a vydáváme se okolo Skye po pobřeží.

Cesta vede nejprve do Portree, což je celkem pěkné městečko a trávíme tam hodinu či dvě procházením a okukováním. Pak jedeme dál na sever podél pobřeží, až na nejsevernější výběžek Skye. Cestou si prohlížíme hory, moře, rybářské a zemědělské usedlosti, je to tu pěkné, ale už jsme podobných míst viděli hromadu.

Skotsko 2004 - den 6. - Prostě Skye

Ráno se budíme do jasného slunečného dne. Je vyloženě horko. Vylejzám na skálu vedle stanu, abych zjistil, že výhled na moře, který je hned za ní by se mohl dát z fleku do reklamní brožury na zájezdy do Řecka či Karibiku - (čistě bílá písečná pláž, občas nějaká černá skála a hromada ostrovů a ostrůvků na dohled, zakotvené lodě houpající se na mírně zvlněném průzračném moři).

Po snídani se vydáváme směrem na Malaig, ze kterého nás čeká cesta trajektem na Skye. Petr se už od rána ošívá při každém vyslovení tohoto jména. Má panickou hrůzu z midžís, přečetl si o nich na stránkách Franty Štauda hororové příběhy zvlášť ve spojení s ostrovem Skye a teď má kopřivku, jen když zahlédne ceduli s tímto jménem. Má ale smůlu, kurs je nastaven a lístky na trajekt zakoupeny ihned po příjezdu do Malaigu (16 GBP za auto a 3 za osobu).

Skotsko 2004 - den 5. - Cesta na konec světa

Ráno se budíme do dalšího víceméně slunečného dne. Tedy původně tak nevypadá. Po probuzení nám prší na stan a snídáme schováni před mrholením pod otevřeným kufrem auta. Ráno přivezli na recepci kempu čerstvé housky, vajíčka a slaninu, tak jsem nám připravil skvělou snídaní. Musím se pochválit (nikdo jiný to tu za mě neudělá) - byla opravdu povedená na to, že jsem to celé udělal v jediném ešusu. Během půl hodiny se ale počasí umoudřuje a než se zabalíme a vyrazíme, tak už nám svítí slunce mezi bílými mráčky. 

Dnes nás čeká objezd Ardnamurchanu - poloostrova, jehož vyvrcholením by měla být nejzápadnější část Británie - Ardnamurchan Point s majákem. 

Skotsko 2004 - den 4. - Mezi benem a glenem a o kouzelném dědečkovi

Ráno si chceme udělat trochu sanitární den. Od včera máme z pochodu v horách okolo Glen Coe před autem stále tři hromady zabahněných a mokrých svršků a s tím bychom se daleko nedostali. Využíváme tedy příjemného, tentokrát slunečného a velmi teplého rána a místní samoobslužné prádelny, která nás za cca 2 GBP odměňuje hromadou čistotou vonících a suchých svršků, ještě než si stačíme vychutnat ranní čaj a udělat snímek Loch Leven v ranním oparu a slunci.

Přestože celkem svítí slunce, tak vrcholky okolních hor zůstávají zachumlané v mrakových čepicích, a tak se rozhodujeme, že navzdory mimořádné kráse této oblasti využijeme den k tomu, abychom se zas o kousek posunuli. Vyrážíme směrem na Fort William, Glen Nevis a poté kousek k jihu k městečku zvanému Salem, kde bychom chtěli přenocovat coby v základně pro náš výpad na nejzápadnější cíp Britského ostrova - Ardnamurchan Point. 

Skotsko 2004 - den 3. - Přes devatero glenů a devatero benů

Ráno je opět stejné - trochu zataženo, ale neprší. Opar ve vzduchu hezky vykresluje a odděluje siluety hor okolo. Kolem jejich vrcholů se válejí chuchvalce nižších mraků. Balíme stan s cílem stanovat další noc někde jinde a jedeme k návštěvnickému centru zjistit, kam jít nejlépe okusit krás tohoto údolí, kde se točilo několik známých filmů (naposledy co vím scény z Bradavic ve filmech o Harry Potterovi). Dáma za přepážkou ochotně vysvětluje, že s ohledem na nižší oblačnost by nám doporučila nějaký výšlap do výšky tak maximálně 700 metrů (jsme v tu chvíli prakticky na hladině moře). Hned nabízí asi tři až čtyři trasy, které této podmínce vyhovují. Vybíráme s Lenkou trasu vzdálenou asi 10 mil východně v údolí Glen Coe, okolo hřebenu Etive Beag, která by nás měla přivést i k hřebenu Etive Mor, korunovanému poměrně známou charakteristickou kamennou špicí, čnící nad zelené okolí. Ptám se na další trasy pro případ, že by se zítra počasí zlepšilo tak, že by se dalo jít výš a zároveň, jak že zítra bude.

Skotsko 2004 - den 2. - O krásné cestě a ošklivém manažeru prodejny

Druhý den se probouzíme do stejného počasí - slunce se sice snaží, ale většinou je za mrakem, hlavně že neprší. Petra nacházíme omotaného kolem opěradla, nevyspalého a poštípaného. Večer si otevřel dveře a zapnulo se mu tím světýlko v autě - hádejte co to udělalo s midžema v okolí. Shodujeme se, že se zde nebudeme moc zdržovat a budeme pokračovat na sever, kde leží primární oblasti našeho zájmu. Na OS Landranger mapě (viz vysvětlivky) nacházíme značený přívoz přes Loch Lomond kus dál na sever, kterým se doufáme dostat i s autem na západní břeh. Tam už vede hlavní tah na sever (na naší východní straně jezera cesta končí u toho přívozu). Správce kempu nám potvrzuje, že je to možné. Naštěstí jsme se ale rozhodli před tím kouknout do asi 4 míle vzdáleného městečka Balmaha, které nabízí hezké výhledy na Loch Lomond. Tam se při náhodném dotazu dozvídám, že trajekt tam sice je, ale jen pro pěší - auto nepřevezou. Když kroutím hlavou a odvolávám se na ujištění správce kempu, že je cesta možná včetně našeho vozítka, tak dáma za pultíkem nasadí pohrdlivý úšklebek, mávne odmítavě rukou a prohlásí s kouzelným přízvukem "te váden is telínk pókís". Po chvíli dešifrování odhaduji, že to bude nejspíš anglické "The warden is telling porkies", tedy volně přeloženo, že správce kempu prostě plácá hovadiny.

Skotsko 2004 - den 1. - Cesta na severozápad

Prolétáme peřinou mraků a dosedáme na letištní plochu v Glasgow. Z letadla nás vyhánějí na letištní plochu, odkud jdeme do budovy pro zavazadla. Naštěstí se žádná neztratila a my jdeme vyzvednout auto. V půjčovně (Hertz) jde vše po másle (tedy poté co pochopíme, že ten jazyk, kterým na nás tady mluví, je fakt angličtina - tedy alespoň papírově - a naučíme se dešifrovat sdělované informace) a za chvíli již na parkovišti obhlížíme elegantně šedý Ford Focus 1.8 LX. Počasí není na žádné velké prohlídky města (navíc v Glasgow, co jsem načetl, toho k vidění moc není a tak rovnou vyrážíme na cestu na sever vstříc Skotským zážitkům.