Skotsko 2004 - den 7. - Okolo Skye cestička

V noci začal dramaticky foukat vítr. Stan naštěstí vydržel a ráno alespoň nelétá ten otravný hmyz, co nás večer vyděsil. Balíme, sprchujeme se, snídáme a vydáváme se okolo Skye po pobřeží.

Cesta vede nejprve do Portree, což je celkem pěkné městečko a trávíme tam hodinu či dvě procházením a okukováním. Pak jedeme dál na sever podél pobřeží, až na nejsevernější výběžek Skye. Cestou si prohlížíme hory, moře, rybářské a zemědělské usedlosti, je to tu pěkné, ale už jsme podobných míst viděli hromadu.

Tak tuhle část moc neprotahujeme a stavíme jen párkrát - jednou z toho na Kilmuirském hřbitově u Trotternish, kde je zajímavý pomník Flory MacDonaldové. Ta se proslavila tím, že po bitvě u Cullodenu v roce 1746 pomohla poraženému princi Charlesi Edwardu Stuartovi ("Bonnie" Princ Charlie) prchnout z ostrova Uist na Skye, odkud se mu pak podařilo utéct do Francie. Flora zůstala na Skye a byla na chvíli uvězněna za účast na útěku. Příběh je zajímavý tím, že v té době bylo nanejvýš neobvyklé a ze strany Flory - dcery z rodiny loajální králi - mimořádně odvážné angažovat se v takovéto politicky a válečně vypjaté věci. Pikantní je pak to, že princ se převlékl za ženu (nakonec sukni už měl, byl to skot) a předstíral, že je Flořina "Irská komorná Betty Burke". Každopádně pomník je celkem hezký.

Z Kilmuiru míříme přes Uig na jih a pak na východ směrem na Skye Bridge, po kterém chceme ostrov opustit. Mýtné nás stojí 5 GBP a už jsme opět na Skotské pevnině. Máme před sebou hrad Eilean Donan - podle průvodců a fotografických serverů (na těch se obvykle objevuje v příspěvcích a článcích typu "prosíme již žádný další Eilean Donan") vůbec nejfotografovanější hrad na světě. Je už skoro večer, a tak se rozhodujeme nejprve zakempovat a pak popojet asi 3 míle a vyfotit si hrad. Nacházíme krásný kemp v Reraigu. Asi nejlepší, co jsme zatím navštívili - dokonale čistý, koupelny obložené dřevem a vysmejčené, trávníček luxusně rovný a posekaný, vše pečlivě popsáno. Správce je evidentně typ, co používá pravítko, aby určil správnou šířku složených trenýrek, ale kemp má fakt v pořádku. Po zaplacení za auto a nás tři (dohromady cca 11 GBP) večeříme a vydáváme se k hradu. Když k němu dorážíme, zastavujeme na parkovišti na západní straně mostu (tj. ne na parkovišti až u hradu, kde zastaví většina lidí). Odtud je na něj asi nejlepší výhled (tedy pokud nechceme šplhat do kopců). Stavíme stativy a děláme pár fotek v měnícím se světle zapadajícího slunce. Protože nám courají lidé po mostě, tak máme spoustu času kecat a přemýšlet.

Já přemýšlím, co je na něm vlastně tak mimořádného. Vlastně na něm není nic moc extra. Není ani původní (je to důkladná replika původního hradu, pečlivě zhotovená podle originálu, ale až ve 20. století); není ani ničím zvláštní (obvyklá architektura skotských hradů); má dokonce nějaké neautentické prvky (most spojující ostrov, na kterém hrad stojí, s pevninou, tam nechal stávající majitel sice citlivě, ale nikoliv podle originálu dostavět zároveň s přestavbou ve 20. století - původní spojení se břehem bylo jen lodí). Tak co je na něm tak zvláštního, že se na něj údajně ročně vyplácá víc fotografického materiálu, než na jakýkoliv jiný hrad, co jich na světě je?

Především se mu nedá upřít určitá poetika. Vypadá v tom údolí, na ostrově celkem sexy. Pak se dá dobře fotit. Leží hned u silnice a vyfotit se dá hned ze dvou míst, na která lze dojet autem. Pak jde fotit ještě z kopce na východ od zámku nad silnicí, ale škrábat se tam má smysl, jen když to opravdu stojí za to, tj. jen za extrémně pěkného počasí. To většina turistů ani neví, ani neudělá, kdyby věděla - banální důvod, ale lidé jsou líní, a tak spousta fotogenických míst není moc focená jen proto, že k nim nejde dojet autem. Především ho ale proslavil film. Kdo viděl Highlandera z roku 1986, ten si vzpomene na tenhle zámek, ze kterého s pokřikem "MacLeod" vyjíždí Christopher Lambert v hlavní roli. To je mimochodem další nepřesnost - klanu MacLeodů zámek nikdy nepatřil, toto klanové jméno použil režisér údajně proto, že se mu líbily klanové barvy a jejich tartanový vzor (tmavě zelená, tmavě modrá a žlutá).

Eliean an Donan

No tak nám hezky zašlo slunce - bohužel nevykouzlilo nic výjimečného, ale možná z toho bude nějaká přijatelná fotka. Říkáme si, že když už tu jsme, tak počkáme až rozsvítí světla (zámek v noci nasvěcují). Přesunujeme se do hospody na druhé straně mostu, která září ohromným bílým nápisem "PUB" na střeše a trávíme tam večer. V cca 21:30 se zámek skutečně rozsvěcí. Strašlivý kýč, ale když už tu jsme …. Jdeme si ho vyfotit a pozorujeme, že se tu začíná rojit podezřele velké množství lidí se stativy. Asi u poloviny slyším češtinu. Asi bych neměl tohle psát, jinak bude z tohohle zámku brzy kolonie českých fotografů. Mám trochu problém s určením expozice. F80tka už má tak málo světla, že neměří. Pokusně ji proto zjišťuji na Lenčiném digitálním coolpixu - nakonec mi vychází 1,5 minuty na f13, při ISO 50, včetně Schwarchieldovy korekce. Doufám, že ten coolpix meří trochu korektně a bude to fungovat.

Vracíme se do kempu a jdeme si lehnout.